Církve jako vlastníci půdy. Zkouší šetrnější způsoby hospodaření. Vrací tím krajině život. A bránit život je jedním z nejdůležitějších úkolů církví. Ekologicky šetrné hospodaření je tak i jejich vizitkou.

Přehrát zde

Článek historika Martina Jindry k 80. výročí vojenské operace Anthropoid na Aktuálně.cz, kde hovoří i o roli věřících naší církve při podpoře operace Anthropoid (Moravcovi, Jeřábek).

"Nebyl spáchán zločin, byl vykonán soud a trest, soud dobře uvážený a trest dobře připravený," pronesl 30. května 1942 k likvidaci říšského zastupujícího protektora Reinharda Heydricha v londýnském proslovu k domovu tehdejší exilový ministr Jaroslav Stránský. Parašutistům pomáhaly stovky lidí, mnohdy je nezlomilo ani tvrdé mučení gestapa. Aktuálně.cz přináší příběhy několika z nich.

"Uvažujte, přátelé, čím to je, že v době, kdy smrt kosí statisíce životů na bojištích, měl pražský útok na Heydricha ve světové veřejnosti ohlas, který na chvíli tlumil i zájem o válečné zpravodajství. Pamatujte, že v Heydrichově osobě - smíme-li takové mrše přisuzovat osobnost - postihla trestající spravedlnost poprvé od začátku války i poprvé od začátku Hitlerovy vlády člena nejužší nacistické tlupy, politické a policejní eso, ale také eso vojenské," řekl v témže proslovu Jaroslav Stránský.

V článku „Hvězda českých seniorů: Mladík Ondřej Syrový se snaží rozveselit smutné důchodce“ se můžete dozvědět více o našem bratru v Kristu Ondřeji Syrovém (Lifee.cz – Magazín pro ženy). Ondřej Syrový je sociální pracovník, v článku odhaluje život za zdmi domovů s pečovatelskou službou. Navzdory svému mládí je to právě on, kdo se stará o jejich povyražení a zábavu. Jak sám radí, seniorům nejčastěji chybí právě komunikace, a také dostatek informací z okolí.

Připravuje pro ně workshopy, vaření nebo přednášky na různorodá témata. V poslední době u seniorů například vítězí témata sociální patologie, tedy jevy, které jsou za hranou normálnosti. „Senioři mě o ně sami požádali,“ vypráví Ondřej v rozhovoru pro Lifee.cz. Jde například o drogové závislosti, sekty nebo prostituce. „Zájem o tato témata je možná dán tím, že senioři o těch tématech často v televizi slyší, ale obecně o nich třeba tolik neví,“ vysvětluje Ondřej.

Rozhovor pokračuje zde.

Rozhovor Marie Kolářové s farářkou Církve československé husitské Hanou Tonzarovou na Christnet.eu z 25. května 2022.

Váš dědeček byl nejdéle sloužícím knězem církve husitské. Čím Vás inspiroval?

Můj dědeček, Mgr. František Božovský, působil v duchovenské službě 70 let, započal ji ještě za svých studií teologie a skončil ve svých 92 letech, kdy odešel do náruče našeho milostiplného Otce. Prožil těžké časy 2. světové války, socialismu, který duchovní službě nepřál, vzpomínám, jak mi dědeček vyprávěl, že mu volal biskup a říkal: Františku, ty chceš v té Příbrami skončit? Pročpak? divil se dědeček. No, že jsi poslední v okrese, kdo ještě vede mládež! Doba nepřála žádným aktivitám církve, perzekvovala farníky i duchovní, jimž navíc posílala plat, který nestačil pomalu ani na základní potřeby. Dědeček přesto neztratil svůj milý a naděje plný pohled, radoval se z maličkostí, rozdával radost a naději všem kolem sebe. Fara se stala útočištěm mnohých, a to i díky jeho manželce Věře, která věrně stála po celou dobu po jeho boku, byla svou houževnatostí, dobrotou a pracovitostí a též i kuchařským uměním, ale i aranžerským nadáním tmelícím prvkem sboru církve i rodiny, a to přes všechny bolesti, které na sobě ze svého tělesného postižení nesla. Po sametové revoluci ve svých 78 letech začal dědeček - hned jak to bylo možné - vyučovat opět náboženství na gymnáziu. Scházeli jsme se jako mládež na faře a z prvního a druhého porevolučního ročníku gymnázia nás šlo studovat na Husitskou teologickou fakultu UK hned několik. Dědeček byl stále mladý duchem, a přitom měl řád, včetně každodenního rytmu, který mu umožňoval stihnout mnohé, co dnes mnozí jen těžko zastanou: od pastoračních návštěv a rozhovorů (a to i v nemocnicích a v domovech pro seniory i mimo Příbram), studia nové literatury a veškerého církevního tisku po i několikeré bohoslužby za neděli, svátosti křtů, svateb, pohřby či proslovy na městských slavnostech a pietních aktech. Když jsem jako sedmnáctiletá v čase revolučním začala sama více chodit na bohoslužby, oslovovala mě jeho kázání, ale i jeho laskavý přístup. Později, když jsem již studovala teologii, diskutovali jsme o nových teologických pohledech, byl otevřený v rozhovoru, byť byl původně vyučen v předchozí teologické generaci, ale jak stále průběžně studoval a četl nové publikace, bylo nádherné s ním hovořit, byť měl třeba jiný pohled na danou problematiku. Svým životem žil evangelium, o němž vždy říkal, že je radostné. A tuto vnitřní radost i vyzařoval. V mnohém je mi dosud vzorem, a to i přesto, že v duchovenské službě působím jako farářka 25 let. A nezůstalo jen u mě, má maminka, dědečkova nejstarší dcera, se nakonec stala též farářkou a bratranec působí v celocírkevním archivu.